logo
Načítání

 

 

 



Bioplasty PLA v současnosti nejsou ekologičtější alternativou k syntetickým plastům!


Před několika dny jsme se na pozvání pana náměstka Vladislava Smrže sešli na půdě Ministerstva životního prostředí, abychom s dalšími zástupci z řad recyklátorů, odpadářů, odborníků na bioplasty, expertů na LCA a výzkumníků projednali kauzu bioplastových kelímků v menze VUT v Brně.  

 

Zmíněná menza VUT byla nucena z hygienických důvodů nahradit klasické skleničky jednorázovými poháry. Na základě požadavku studentů nakoupila bioplastové kelímky z PLA, kterých za rok spotřebuje neuvěřitelných půl milionu. Společně s kolegy jsme tak hledali ekologičtější (a ekonomičtější) řešení dané situace. Bioplasty z PLA totiž v současné době představují slepou cestu. Jedná se o jednorázový plast, který aktuálně oproti syntetickým plastům není recyklovatelný (ač výzkum a pilotní projekty probíhají i v ČR), na první pohled je nerozeznatelný od syntetického plastu, hrozí tedy záměna a potenciální kontaminace plastového recyklátu, a přes deklarace výrobců není 100 % kompostovatelný. Drtivá většina produktů na bázi PLA musí být kompostována v průmyslových kompostárnách, kde se však plně nerozkládá ani za ideálních podmínek. České kompostárny tyto výrobky ani v současné době nepřijímají, jelikož se oprávněně obávají kontaminace kompostu. Kompostování – i funkční – navíc znamená ztrátu hodnoty výrobku a není tedy kýženým koncem životního cyklu produktu.


Za stávajících podmínek se jako nejlepší řešení pro menzu VUT jeví kelímky na opakované použití a my menze držíme palce, aby dostála všem hygienickým požadavkům. 

 

Kauza kelímků PLA v menze VUT nicméně odhalila několik rovin problému. Stále platí, že nejekologičtější a zároveň nejekonomičtější variantou je nádobí na opakované použití, aneb nejlepší odpad je ten, který nikdy nevznikne. Menza VUT však musela vyřadit skleničky, jelikož hygienickým požadavkem byla samostatná myčka na sklenice, na kterou neměla prostor. Pokud právě nechápavě kroutíte hlavou, nejste sami. Nabízí se tedy otázka, zda jsou striktní české hygienické normy, které jsou mnohdy mnohem přísnější než normy na úrovni EU, ještě opodstatněné. 

 

Další rovinou problému je aktuální představa části veřejnosti, že biodegradabilní bioplasty PLA (drtivá většina bioplastů na trhu je prozatím s většinovým obsahem PLA) jsou ekologičtější alternativou k syntetickým plastům, a jejich podíl na trhu tak neustále narůstá. Biopolymery a bioplasty představují materiál budoucnosti, zejména v některých oblastech, jako je kosmetika, zemědělství, medicína či aplikacích, kde bude 100% biologická rozložitelnost jasným bonusem. V budoucnu můžeme očekávat i recyklaci vybraných bioplastů. V současné době je však nahrazování jednorázových syntetických plastů jednorázovými bioplasty slepou cestou. Za tým Nafigate tedy apelujeme na všechny, aby při chválihodné snaze o omezení jednorázových plastů hledali cesty k jejich celkové minimalizaci a aplikování výrobků na opakované použití.