Písek je po vodě nejpoužívanější surovinou. Používá se všude – na stavbu domů, silnic, při výrobě skla nebo v kosmetice. Zpráva OSN varuje před rostoucími ekologickými problémy způsobenými těžbou písku a vyzývá k vytvoření mezinárodního regulačního plánu pro jeho použití.
Kupujete spotřební zboží ve skleněných nádobách a lahvích, a ne v plastových?
Průměrnou láhev od piva lze použít desetkrát a pak je třeba ji vyměnit. Ale bude dostatek písku na výrobu té nové? Na celém světě se ročně vytěží 40 až 50 miliard tun písku. V roce 2030 to bude 60 miliard tun. S růstem počtu obyvatel a zvyšováním životní úrovně je třeba stavět nové budovy a infrastrukturu. Největším dovozcem písku je Singapur.
Tento městský stát za posledních 40 let zvětšil svou rozlohu o 20 %, aby pokryl populační růst – 24 indonéských ostrovů zaniklo kvůli výstavbě. Těžba písku z říčních koryt a břehů ovlivňuje regulaci vody. Snižování hladiny vodních zdrojů způsobuje zhoršování výskytu a závažnosti sucha, zatímco nestabilita říčních břehů vede ke zvýšené četnosti a intenzitě povodní. Znečištění a změny pH způsobené těžbou písku negativně ovlivňují biologickou rozmanitost. Navíc účinky těžby v pobřežních a mořských vodách mohou lokálně vést k dlouhodobým erozním dopadům. Čína a Indie zaujímají přední místo v dopadech těžby písku.
Podobné trendy vykazují i další rozvojové země jihovýchodní Asie a Afriky. Řešení OSN jsou postavena na zamezení zbytečné spotřeby přírodního písku ve stavebnictví pomocí nových technologií a recyklovaných materiálů. Současně by mělo být dosaženo snížení dopadů těžby písku. Ve většině zemí však příslušná legislativa zcela chybí.
Čtěte více ZDE.
